Nejdelší tramvajová linka část první

Jestli jste jako já žili v domnění, že nejdelší tramvajová linka na světě vede z Locháče na Bory, tak vám teď asi zkazím radost - není tomu tak. Ještě je jedna vo fous delší, a to ta, co vede z De Panne na hranici Královstí belgického a Žabožroutské republiky, podél celého dlouhého belgického pobřeží až do Knokke, a to je pro změnu na hranici s Nízkozemí. Já teda žádnej velkej tramvajovej jezdec nejsem, z dob studií jsem si jich užil až až. A těch pokut! Tuhletu tramvajovou tématiku toliko zneužívám k úvodu dalšího belgického mikrodobrodružství, vesměs bajkovacího.

Dádinýho bajka, od minulého víkendu již napucovaného a namazaného, jsem v pátek rozložil a naložil (do mého kompaktního vozítka se ani jinak nevejde), přihodil pár dobrodružných propriet, jako je žďárák a salám, a vyrazil pronásledovat slunce.

V De Panne byla trochu potíž zaparkovat, bo stejně jako v každé přímořské destinaci by tam chtěli parkovat všichni. Proto je nutné jim to co nejvíce znesnadnit a pokud možno takový lidi úplně odehnat, aby tam místňácí měli klid. Mě se podařil mistrovský kousek, našel jsem parkování zadarmiko a místa hafo, a navíc přesně kde jsem potřeboval, tj. co nejvíc ve Francii.

Tuhle fotku jsem si udělal, abych si pamatoval, jakou mám SPZ, až se vrátím a auto bude odtažený nebo ještě líp čórnutý.

U De Panne jsou obrovský duny. Původně jsem myslel, že jsou oplocený, protože se jedná o národní park. Až posléze mi došlo, že tam vyháněj dobytek. Mimochodem jak vidno z cedule, i vůči dobytku je potřeba zachovávat "social distancing", abyste od nich nechytli trknutí nebo kopanec, což jsou obě strašně infekční záležitosti.

Vzal jsem si do batohu spacák a trochu zeleniny k véče a jal se štrádovat na pláž, ku hranici. Řeknuvám, ťapat v písku je maximální opruz a je potřeba uchovávat optimizmus, i když se člověk táhne tak pět metrů za minutu. Pro rozptýlení jsem fotil, a protože zrovna byla zlatá hodina, říká se mezi psem a vlkem, ale tady spíš mezi mouchou domácí a komárem, udělal jsem hezkou hromadu fotek, vše dostupné hýr (album z celého výletu).

Už se začínalo maličko smrákat a já přemejšlel, který místo bude na spaní nejlepší. Měkkej písek moc leze všude, hlavně do spacáku, pacholek. Křoviny jsou zas moc píchavý a zem pod nima je hrbolatá. Přímo na cestě se budou potácet opilci z blízkého kempu, hledajíc tuto vyvýšenou rozhlednu, aby se tam neúspěšně pokusili rozmnožit svoje geny.

Prostě jsem byl docela vybíravej. Až jsem velkým dynamickým skokem překonal plot 😋...

... abych stanul v nízké prohlubni, tak akorát daleko od cesty. Rozhodil jsem svoje fidlátka, vyčistil ústní dutinu (to je ta v hubě) a jal se spát.

 Spánek to byl přerušovaný, nejprve několikerými skupinami opilců jak předpokládáno, následně komáry, před kterými už varovala cedulka u vstupu do dun, a nad ránem se přidal chlad a šest kapek deště.

Když padla kapka sedmá, už jsem byl znepokojen, protože tohle jsme si nedomluvili; hlásili přece, že bude kua pěkně!

Tady je potřeba vysvětlit, že já neustále zapomínám, že stejně jako Rob McKenna, trucker z knihy Stopařův průvodce po galaxii, i já patřím do skupiny vyvolených Bohů deště a kdekoliv se objevím, mraky mě zmerčí a hned se ženou, aby o mě pečovaly a zalévaly si mě. Nejinak to bylo v sobotu ráno a nejinak to bylo v sobotu celý den; buď krápalo, nebo pršelo, nebo sršelo jen se rylo a když na chvíli vykouklo slunce, jen omylem, aby mi spálilo nenamazaný nohy.

Došel jsem z dun zpět do auta a protože bylo fakt brzo, podleh jsem domnění, že se to přežene a že je taktické počkat. S touto omluvenkou jsem ještě asi na hodinu vytuh. Deštění se nepřehnalo a když už bylo osm a počasoidní aplikace nestíhala přepisovat předpověď (v osm: bude pršet do devíti. v devět: bude pršet do jedenácti. v jedenáct: nerozumíme tomu, naše modely selhaly, nejspíš abnormalita v matrixu. Houby abnormalita, to jen Bůh deště dorazil na pobřeží), začal jsem se pomalu zvedat, protože koneckonců jestli se má člověk koupat v potu nebo v dešťovce, dycinky volím za bé.
Tak jsem tedy sbalil spacáček pod sedlo, nějakej ten salám, zamknul auto na dva západy a vyrazil do deště.

Jako v každém správném seriálu nyní nechám příběh "viset v cliffhangeru", abyste se těšili, jak to bylo dál... 😇