Sugarfree týden.

Víkend byl totálně ve znamení futrování se sladkým, k čemuž přispěly tři kila čokolády co jsme dovalili z Bru, také tvarohový dort od babičky Haničky, jablečný dort od tety Evičky a koláče z Tesca. A zmrzka. V neděli na letišti jsem si říkal, že teďka mám naslazeno tak asi... na týden dopředu. A řek jsem si, že to dám týden bez sladkostí, slazení čajů i kafí, prostě komplet. Výjimkou je ovoce a protlaky z ovoce bez přidanýho cukru. Brnčos, bo ten nevynechá žádnou výzvu, do toho jde se mnou.

Teďko běží nějaká dvaadvacátá hodina a šest dní a dvě hodiny ještě před náma. U mě zatím dobrý, ráno jsem si zaběh a pak se nafutroval houskou s máslem a vajíčkem, to je dobrá prevence. V práci piju jenom vodu protože hořkej čaj nebo hořký kafe sou fakt hnusný. Doma uvidíme.

Kdo to nedá, má do konce výzvy zakázaný sociální média, paření a čumění, prostě používání elektroniky pro zábavné účely. To je silná motivačka.

V Oseku je báječně

V Brusli nejspíš leje, zato ve Voseku je sluncovato. Kuře s nádivkou vod maminky dělá bříšku dobře a Brnčos skóroval proti Bolce na finálních 4:0.

Brnča perlí

Takovej velkej výběh pro ptáky, a maj tady jenom dva.

Odesláno z mého chytrého telefonu Samsung Galaxy.

Boj s rakovinou způsobuje dětskou obezitu

V září Ervín rozeslal zprávu, že v rámci boje proti rakovině pojede nějakej ultrazávod na kole a taky že shání příspěvky na výzkum pomocí tradiční metody prodeje sladkostí, jak už to dělávaly skautky ve filmu Adams Family (sušenky z opravdových skautek).

Musel jsem tenkrát bejt asi zhulenej anebo mít zrovinka hladinku cukrů v krvi proklatě nízko, protože jsem objednal za tři pětky. Pak jsem na to úspěšně zapomněl. Mám totiž vyměňovací hlavy a vyplachuju je Otrozonem, víme?

Dneska dorazila zásilka. Pět... BEDEN waflí, sušenek, řezů a buhví čeho.

Spotřebujte do Mikuláše.

Takže všickní doma v ČR dostanete po výslužce.
Aktualizace: nedostanete nic, za víkend jsme dvě bedny úspěšně zdolali, takže do odletu domů není šance, že by něco zbylo.

Neschovávej se za ženskou, srabe!

"Kde jsou moje blatníky?", ptal jsem se předevčírem na poště. Marně, pošťák, co mi je měl doručit, ale nezastihl (belgická pošta s českou asi sdílejí stejné best practices), je měl furt na korbě svého náklaďáčku. Až včera se podařilo je konečně vyzvednout. Paní úřednice dokonce vyslovila moje jméno i příjmení správně, za což si ode mne vysloužila obdivnou poznámku.

Ačkoli zakoupené v německém e-shopu, blatníky jsou ve skutečnosti produkt z Belgie. Kdo jiný už by měl vědět, jak je správně udělat, že?

Vrhnul jsem se na ně a namontoval je. Oproti těm předchozím, který jsem musel všelijak ohýbat a přesvědčovat, to šlo přímo pohádkově. A výsledek? Sluší jí to, mojí staré Meridě.

Akorát už nebudu mít lehký, polozávodní kolo, alébrž zaprděný starousedlický kolo na ježdění do práce a do hospody. :-)

Ale s tím se dá žít.

A děkuji tímto rodičům za prima dárek k narozkám!

Krize vodní

Nebývalé sucho sužuje Belgii. Nepršelo již bezmála 24 hodin. Hladina spodních vod klesla na historická minima, měření ve studních ukazují jen necelých 35 metrů.

V naší ulici, kde se donedávna proháněli pulci a ohrožení čolci, je pusto, neozve se ani kváknutí, ani šplouch. Už nepamatuju, kdy nám do okna naposledy naboural kapr. Sousedka, místní starousedlice, zahájila šamanské obřady a prosí bohy (ty s protivy kostěnejma brejlema) o trochu vláhy na její záhonky s rýží. Nadává u toho na globální změny klimatu, viní z nich nadnárodní korporace a Grétě do Švédska posílá sošku taťky Šmouly vyrobenou z čokolády Neuhaus.

Lidé chodí po ulicích polonazí poté, co odložili gumové pláště a holiny, jiných úborů nemaje. Mě teprve dneska přišly z německého eshopu blatníky, přemýšlím, jestli je nevrátit do obchodu. Po cestě do práce se začínám vyhýbat loužím, poprvé v historii jdou objet. Toyota, stejně jako další významní importéři, stahují do servisů auta, která měla z výroby trvale zapnuté stěrače, a přeprogramovávají je na manuální ovládání.

Klukům na hřišti nepřirozeně odskakuje míč. Naši chlapci jsou ve výhodě, ještě si pamatují, jak se v Čechách hrávalo se suchým.

V garáži musím doplňovat louži na podlaze z kohoutku.

V práci produktivita klesá na historická minima, zaměstnanci místo práce chodí ven zírat na oblohu, kroutíce hlavami.

Organizátoři sobotního závodu The Canal Run uvažují o zrušení kvůli nepříznivému počasí. Na své facebookové stránce pro jistotu uveřejnili následující varování:

Tak nám s Marťasem pozejtří držte palce, ať to nějak dáme. Prej budou posíleny občerstvovací stanice z žádné na dvě.

Ráno s Dádou

Asi v sobotu, jo, jak jsme vstávali na to dobrovolničení, Dáda ještě z pod peřiny povídá:

"Já budu vstávat až za chvilku. Zrovna se mi zdá, jak ti klaun na oslavě dává pokutu 300 dolarů za to, žes před dětma mluvil sprostě."

Já jí miluju...