MB - trpaslíci

Teda, řeknu vám jedno: trpaslíci jsou ze všeho nejhorší. Vlezou vám ty potvory všude, strašně rychle se množí a hlavně, dělaj bordel, kam se vrtnou.

To takhle jdete spát a ráno se probudíte a vida ho, na křeslech bordel, na lince bordel, v koupelně jakbysmet. Prádlo, oblečení, nádobí špinavý, ručníky, utěrky, zbytky od večeře, to snad není možný. Jediný logický vysvětlení: trpaslíci.

Myslím, že jsem je tak dlouho proklínal a hrozil, že na ně pošlu ... jak se jmenuje deratizátor přes trpaslíky... detroller? de-elfman? Prostě někoho takovýho. Až se lekli a co se nestalo, v pondělí přijdu z práce a puf! Koupelna nablejskaná, nádobí umytý, dokonce ustláno, nová sada ručníků. Tomu říkám solidní trpasličí práce, jen tak dál. Jen člověk nesmí přestat hlasitě vyhrožovat, to na ně jediný platí. A možná jim tu nechám příště nějaký to euro, abych podpořil jejich dobré návyky.

Nejvíc pyšný otec Mladého chemika

Kdo si počká, ten se dočká, největší hvězdy choděj vždy až na konec.

MB, D +8

Hola hola, jistě už se doptáváte, co je nového v Brusli. Tož, kde začít...

Včera bylo pondělí, toto utíká, odvez jsem si do práce běhací věci a nějaké čisté prádlo. Protože nemám locker (jsem na waiting listu, bude to tak napřesrok nejdřív), udělal jsem si locker z auta zaparkovanýho na parkovišti. Odpolko jsem se převlík do běhacího, pana Huga jsem zamknul do auta a zaběh si dom.

Dneska ráno zase zpět. Ukázalo se, že logistika doceka ujde, i když možnosti na zlepšení tu jsou: zapomněl jsme do auta umístit antiperspirant, mejdlo nebo aspoň parfém, takže po vizuální stránce jsem byl super, po čuchostránce.... taky celkem ok, no, po sprše prostě.

Další lehká botka se ukázala v tom smyslu, že jsem nechal v autě i pouzdro s dokladama a tedy i kartama, takže jsem včera nemoh vyrazit nikam na lov a musel jsem přežít s existujícíma zásobama. V praxi to vypadalo tak, že jsem při Skype rozhovoru s rodinkou doloval poslední zbytky boloňské omáčky ze sklenice a kladl je na nepoměrně větší množství těstovin. Sejra jsem na ně dát nemoh, ten jsem sežral už v neděli. Tož, dneska to kompenzuju, po těstovinovém týdnu tu máme týden bramborový. Vzal jsem jich jen tak do čepice, jako v tom vtipu "Děti se mi smějou, že mám velkou hlavu, mami."

Dneska budou s tzatzikama, napříště uvidíme, možnosti tu jsou: s máslem, s maremeládou, s tuňákem, s Heinzovic fazolema, fantazii se meze nekladou. Nemám škrabku, ale to mi taky nikdy nevadilo.

Dneska jsem (konečně) musel v práci trochu máknout. To bylo tak: šéf ocelový Marc si vyžádal, esli už máme hotový roční plány (v TPCA se tomu říká hoshiny) k podepsání. Tak na to Alejandro sednul, aby to doladil. Večer koukám a říkám, tyjo, Alejandro, tam u spousty aktivit chybí časoplán, žejo? A on na to, že jo, že nám business nedodal žádný vstupy. A já si říkám, tyjo, budem za blbce že neumíme dodat žádnej plán a ještě se budem vymlouvat na někoho jinýho, to si koledujem o pěknej průser. A ještě na každou z těch aktivit bez plánu chceme 100K EUR a víc.

Tak jsme se s A. domluvili, že já pohoním ty zodpovědný manažery z AF, co to pro ně děláme, aby aspoň naznačili do kdy dodají ty vstupy. A. mi popřál hodně štěstí a šel dom :-). Tak jsem sednul, napsal pár mailů a když nebude odezva, budu to honit osobně, ti kucí jsou jen o dvě patra nade mnou.

Taky jsem dneska dorazil jako pozorovatel na "Feasibility Assesment Meeting", v podstatě takový před-ringi. A helemese, kdo tam prezentoval svůj projekt, moje stará známá Tapashree, kterou pilní čtenáři znají z výletu do Kjótó. Tak jsme po meetinku chvíli pokecali, vylezlo z ní, že má teďko osmnáctiměsíčního synka a už od jeho pěti měsíců chodí do práce (standard v Belgii je už od třech měsíců, natáhla si to). Říkám si, že blbne, že příde vo všechnu tu srandu co s takhle starejma dětmama je, ale nahlas jsem neříkal nic, aby se třeba neurazila. Snad u druhýho dítěte už bude chytřejší, holka indická, bláznivá.

MB, D +6

Bon žůr, medamez e mesijé,

na úvod: včera jsem zaslechl, že jdou diskuse o tom, jestli se v Bruselu výborně bavím nebo příšerně trpím. Tak bych chtěl pro záznam uvést, že vyhráli ti co vsadili na volbu a) výborně bavím. A my už si to s bookmakerama nějak rozdělíme.

Víkend cajk, konečně nějakej sport taky! Včera (sobota) jsem si byl zaběhnout. Abych spojil užitečné s užitečným, běžel jsem jakoby do práce, akorát pak jsem to natáh okolo vojenské základy, co je přes silnici naproti NATO. Schválně se tam zkuste projít přes Google Streetview, uvidíte, že tam ... nic neuvidíte.

Zaujala mě jedna věc: jak se historicky vyvíjela bezpečnostní situace, vyvíjel se i plot kolem té základny, koukněte:

Nejdřív jen takový patníky a lanko jakoby naznačující, heh, sem už nelezte. Pak normální drátěnej plot, co zastaví psa ale dítě ho už přeleze, když chce. A nakonec brutálně vysoký betonový sloupy nahoře s vostnáčem/žiletkáčem "do převisu", v některejch pasážích i dvojitým. 

V jedný fázi běhu mě sledoval guard se psem, ale spíš aby zahnal nudu. Měl jsem si s ním udělat selfíčko :-), škoda, napadlo mě to až doma.

To byl tedy ranní běh. Pak jsem hodil pana Blažka s panem Stonesem do čistírny, to jsem ještě nikdy nedělal, ale šlo to kupodivu hladce bo paní neměla problém mluvit anglicky, nakoupil detergent a šel jsem prát. Eh, nejdřív jsem si na pračce všim, že se do ní hází 1EUR. Tak jsem si vzal jedno. A pak jsem si všim na ceduli za pračkou, že těch 1EURovejch mincí je potřeba víc. Tak jsem to zas všechno sbalil, vyrazil jsem do Delvity, koupil jsme si (mimochodem vynikající holandské) ředkvičky za 0,99, pumpnul jsem paní pokladní o nějaký ty Euromince, vrátil se a kua, už mi tam někdo pral.

Naštěstí na pračce je časovač, tak jsem zas šel nahorů a vrátil se když už byla ta cizí várka dopraná. Hodil jsem to svému předchůdci do sušičky a začal ládovat sám. Když v tom se otevřely dveře, vstoupil člověk a, jak se později ukázalo, proběhlo nám hlavama asi toto:

Já: tady si někdo ani nevyndá prádlo a blokuje tu jedinou pračku

On: tady mi někdo drze šahnul na mý prádlo

Jak se ukázalo, člověk onen byl Tomáš Chábera :-), další krajánek od nás z kolbenky. Popisoval mi, že prošel úplně stejným procesem získání potřebných euromincí. Tak jsme pokecali, poprali a posušili, sežrali ředkvičky... :-) 

Nabízel jsem Tomovi, jestli nechce jet se mnou na Ostende k moři, ale nakonec odmít s tím, že bude ještě prozkoumávat centrum Brusle.

K plánovanému výletu na Ostende: Večer mě postihla ta nehoda, že jsem si dal jednu misičku Heroes and Generals, která se protáhla asi do dvou... hodin, plus studené nohy takže jsem usnul asi ve tři. Proto jsem ráno natahoval spaní co to šlo. Probral jsem se asi v osm, poklidil a tak a výlet na Ostende jsem prozatím odložil. Namísto toho jsem šel prozkoumávat místní "základnu ženistů" (rozumějte bazén), ale to je kapitola sama pro sebe. A nyní po bazénu vařím tradiční těstoviny na sto a jeden způsob. Těch sto, to jsou koupené omáčky a ten jeden to je těstovinovej salát. Mimochodem, děcka, nejlepší druh těstovin jsou Penne, neboli Pennoni Rigati, zvlášť takový velký, který se vařej poměrně dlouho a proto když píšete blog a zapomenete na ně, vodpustěj vám to a jsou poživatelný o po osmnáctiminutovém varu :-D

Jedna bruselská zajímavost, která by jistě potěšila Janka Rubeše: takhle má vypadat správný billboard (tenhle jsem viděl při běhu).

Je to bedna potažená zelenou umělou trávou, co neruší oko diváka, protože je zasazená v rámci křovin na nevyužívaném pozemku. Navíc v ní bydlej bezďáci, takže využití je dokonale multifunkční.

Aktualizace: už vím, proč v té bedně/billboardu bydlej bezďáci. Je to proto, že Cushman a Wakefield je realitka.

Missile Brusel, D +4, 1 week down, 104 to go

No a máme tu co? Máme tu víkendíček. To se pozná tak, že v kanclu vodpoledne už potkáte jen Indy, kluky jedny pracovitý. Taky na dopoledních meetincích je lehce chudší účast, kolegové pracující na kontrakt (a tedy ne tak vázaní docházkou) se připojují vzdáleně. Počítám, že seděj doma ve spoďárech nebo možná ani to né.

Dneska celkem pohoda, v práci, a tím myslím hlavně houbové rizoto s krevetama k obědu a pak taky že mi Ervín ukázal, kde jsou sprchy a kam si dává věci, když plánuje přijet do práce na kole. To se všechno hodí. Taky jsem našel v autě tu kartu na benzín, co jsem postrádal, a úspěšně jsem s ní naplnil nádrž. Benzín platí firma, buhehe super, je to dobrej důvod vyrazit si do Ostende v neděli.

Dneska byla zajímavý audiomeeting o incidentech (takovej provozní, v tom jsem docela silnej). Náš team tam měl jeden incident z, a to není překlep, ledna 2018. Alejandro namísto aby prostě vysvětlil fakta a šel od toho, si dal tu práci a vyrobil barevnej report vysvětlující, proč tam ten incident vlastně nemá bejt, že to jako nebyl žádnej incident. Jistě že tím nakrknul zúčastněné Generální Managery, vůbec nevím, co ho to napadlo. Už jak to začal vykládat, viděl jsem, že se řítíme do průseru. Hodně v tu chvíli připomínal Honzu Kujala, furt se musí s někým dohadovat o úplných kravinách. Achjo, asi nás to kujalovství v předdůchodovém věku čeká všechny. Musím to zabalit v šedesáti, dál ni krok.

Tož zítra mě čeká totok:

a také čistírna převleků a kostýmů. Jestli chci jet další víkend dom, musím mít nažehleno, abych se nedostal do převlekové nedostatečnosti.

Chlapce a chlapy jsem již dokoukal, takže se nabízí dál koukat na pokračování s názvem Holky a ženy ;-). Nebo si konečně dočtu historický román popisující věrně události konce dvacátého století v Anglii (teda, ještě před Brexitem). Je od nějakýho Orwella, nevím, jestli vám to něco řekne, je to ten co vymyslel televizní show Big Brother (v tuto chvíli běží např. na CBS).

Dobjééééj, dobjóóóu, pane Kjob.

iRadek

Dneska jsem na chodbě potkal Radka. Bylo to prima. Poměřovali jsme si iPhony.

What a time to be alive.

Hmyze Bruzel, D +3, pomocníci neužiteční

Dneska se nedělo nic, do práce jsem šel opět v převleku za pana Blažka, ale pod ním, pod ním se schovával Pietro, to je manžel Lenky Filipové. Všimněte si, už začínám slackovat, z důvodu nedostatku vhodných barev nechal jsem dnes doma vodpočnout pana Chorvata.

A protože se těšíte na další post, nastal ten správný čas představit si skupinu pomocníčků, které mám ve svém zákopu k dispozici. Každý z nich má svůj vlastní kus charakteru.

Nejprve tu máme paní žehličku prkennou. Je docela v pohodě. Má napařovat, ale dlabe na to, musí se pošťuchovat takovým tím čudlíkem, aby si aspoň trochu upšoukla.

Pan kufr, můj věrný souputník, má sebevražedné tendence. Každý večer hrozí, že tentokrát, tentokrát fakt skočí ze skříně a ukončí to věčné trápení, svoje i moje (spím přímo pod ním). Je to kámoš.

Naštěstí má vedle sebe tu rudou mladou kočku, tašku na kostýmy a převleky, a ta mu furt slibuje, že když shodí ještě pár kilo, půjde s ním aspoň na rande. Doufám, že jim to vyjde, fandím jim, měli by spolu krásný růžový cabin luggage.

Dále je tu pan rámeček, je to skorem ještě hoch, a jak je mladej, tak je sklerotickej. Jednu chvíli říká "Hele, si pamatuju, jaks vypadal za mlada, to je vlasů, coooo? A ten předpotopní telefon, ha haha!" a za chvíli už jen "Ciwe, cosemto kua... něco sem ti chtěl ukázat nebo možná zazpívat... nevíš?" A já mu říkám, rámečku, už to nehul, čéče.

Příjemnou společnost mi dělají akumulačky. Teda, když je zima. Když je teplo, jako by se chtěly vytáhnout, že přece uměj ještě větší teplo. A nedaj se vypnout. Naštěstí se vytahujou svojí teplotvůrnou schopností jen přes den a to tu nejsem. Po nocích nasávaj, teda jako energii, tož to mi neva, každému co jeho jest.

Paní konvice rychlovarná je rozvedená a ve středním věku. Furt brečí, nebo možná něco horšího, pomočuje se, těžko soudit. Porád aby po ní člověk vytíral. Tipuju, že byla s tím toustovačem, protože nejvíc to z ní leje když je v jeho těsné blízkosti. Toustovač je zatím v klidu, ale počítám, že jednou zareaguje podrážděně a pošle dolů pojistky.

Největší kráva ze všech je lednice. A to neni ani zdaleka tak velká, jako je kráva. 

Fakt mám na ní pifku a vona to ví. Včera říkala, "Hele, jsi na mě nasranej, žejo?" A já na to, že jo. A vona "Je to proto, že se nedovírám, viď? Ale já se dokážu dovřít, když chci. Jen vobčas prostě nechci, no." A já na to, né, ledničko krávo, tím to není. Je to tím, že bručíš a vibruješ a mě to budí, a když ti přídu vynadat, tváříš se jako nic, úplně tichoučká, a jak zas zalezu do postele a usnu tak "brrrrrrrr brrrrrrrrrrrrr brrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr". A lednička se zasněně usměje a tichým hlasem povídá "Jó jó, to nejsi jedinej. Ten co tu bydlel před Tebou skočil z vokna už vo čtvrtý noci. Kolikátou noc tu dneska spíš ty?"

Budu

jí

muset

zabít.

Pššššššt.

Dřív než na mě pošle pana kufra.