Sice na začátku letu (asi prvních pět hodin) jsme nevydali hlásku, byvší oba zaražení introverti, no a taky protože jsme spali, ale po zbytek letu (asi druhé čtyři hoďky) jsme docela pokecali, když ledy prolomilo, že mi spad pod její místo cukr do kafe a mě se ho nechtělo pít nesladký.
Probrali sme děti (má větší než my), probrali sme cestování (ciwe byla snad všude a dneska jela na otočku na víkend ze Švédska, kde bydlí, do Japanu, kde má přítele nebo co). Největší pecka byla, když sem se zeptal pani, co dělá (jakože čím se živí), protože to jsem jí úplně odšpuntoval a vylezlo z ní, že byla asi 15 let v domácnosti a že ve Švédsku na to lidi koukaj trošku s despektem, takže si říkala hm, děti už jsou velký, co já budu dělat? Šla se shánět po nějakým rekvalifikačním kursu a po cestě viděla letáček, že shánějí revizní techniky na plynový kotle, tak si řekla proč ne, šla tam a vzala to. Pár drobnejch potíží sice zaznamenala, například že musela začít vobjíždět domy zákazníků, kde ty kotle reviduje, akorát že neměla řidičák ani řídící schopnosti. No a pak taky, když už někam dorazí, zákoši si jí prohlížej podezřívavě (neumí až tak dobře švédsky, není o nic větší než teta Káťa a hlavně, je to přece ženská), takže když vyleze z auta, každej se jí ptá "A to ste jako sama? Nebo eště někdo přijede?" Docela sem se nasmál.
Mám matroše na vyprávění tuny, ale teďko musím jít večeřet, bo se mi hlady sešikmujou očička. Docela sem začínám zapadat, vizuálně rozhodně.
Jen abych nezapomněl, klíčové milníky dnešního dne, které musím popsat eště příště:
* firemní kreditka sice najs, ale bankomaty nikde
* Izumi našel vynikající nudlárnu (resp. von vo ní věděl, jen mi jí ukázal)
* Nutnost nespat ve dne potlačena během v parku podél řeky při vynikajícím počasí, byť park je zagroškudla, stálo to za to.
* Pokojíček, ze kterého oči přechází, ale voda horká.
* Adaptér elektrický, to je story sama pro sebe.
Tak papánky.
Žádné komentáře:
Okomentovat