Doprava

O jídle v Japonsku už toho tady padlo dost. Ne, že bych už neměl inspiračku, protože japonci prostě uklohněj a pozřou úplně všechno (nevyjímaje hovězí stejk, kterej sme měli v neděli), ale toto téma mě činí zbytečně nenažraným.

Pojďme si povědět o tom, jak se japonci přesunujou z místa na místo. Safraporte, přesunuju si u toho do pusy vynikající sushi ze sámošky přes ulici, ale to sem teď nepatří.







Na všech způsobech a aspektech dopravy v Japonsku je něco srandovního, nebo alespoň vhodného ku zmínce. Abysme si to nějak seřadili, vemem to podle rychlosti.

Při chůzi se japonci šouraj. Vždycky jsem si myslel, že to dělají jenom naši expati ve fabrice a že to je kvůli bezpečnosti, ale tady jsem prozřel: dělaj to tak všichni! Přemejšlím, jestli je to tak naučila obuvnická lobby, aby si zajistila vysoký obrat svých produktů, protože jinak si to vysvětlit nedovedu. Šouraj se dokonce i při běhu. Schválně se někdy koukněte jak běžej (a k mému těžkému uvěření i vyhrávaj) marathon. Nedovedu to moc napodobit, ale přirovnal bych to asi k běhu člověka, co musí fakt moc na záchod, ale ještě to má pořádně daleko.

Vláda zjistila, že problem se šouravou chůzí je tak rozsáhlý, že ho již nelze nadále ignorovat, a proto na všechna místa s vysokou frekvencí chození, jako jsou promenády či národní parky, umisťuje návody ke správné chůzi, zejména s důrazem na pořádnou délku kroku, viz šipka mezi chodidly našeho figuranta na obrázku.


Ještě mnohem praštěnější než chůze je v japonsku automobilová doprava. Samozřejmě každý ví, že jezděj po špatný straně a volant maj taky na špatný straně, takže nikdy nevíte, odkud přijelo auto, co vás coby chodce (šourajícího se) srazilo. Co už ví málokdo je, že japonci milujou auta hranatá, takřka by se mi chtělo říct krabicoidní. Pohleďte: malá krabice...

... velká krabice ...

... stará krabice ...

... a dokonce i pokus o kulatou krabici. Há, mě nevošálíte, panáčkové.

Navíc, a to vás asi nepřekvapí, se v Toyota city všechna auta musej povinně jmenovat Toyota. Kromě modelů, který známe i my (Toyota Land Cruiser), případně přejmenovanejch (normální Toyota Yaris, ale tady se jmenuje Toyota Vitz, asi aby se to japoncům dobře vyslovovalo) tu máme i modely určené zcela a pouze pro japonský trh (vohromná Toyota Majesta). Největší pecka, kterou jsem objevil, je tahle nádherná Toyota Corsa, v Evropě spíš známější jako Opel... přesněji řečeno Opel Vectra.


Toť k autům. Možná je na čase zmínit vlaky. Mají taky mrtě odlišností: nejsou na nich reklamy ani graffiti, na vstup se stojí úhledná fronta podle čar namalovaných na zemi, přičemž povinností mašínfíry je zastavit na cenťák přesně, protože jinak by mu lidé šmrdlající si na telefonech mohli nastoupit mezi vagóny. Vod doby před deseti lety už dostaly stanice i názvy v latince, takže teďko už se našinec dostane z práce i do práce, aniž by musel název každý stanice fotit a nechat překládat Googlu.

Králem na železnici je ovšem rychlík Šinkansen, kterej si to krajinou mastí až tři kilča a ve vagónu je přitom slyšet jen takové tiché šumění, asi jako když si akcionáři společnosti, co Šinkansen provozuje, mnou ruce. Taky podlaha při jízdě v Šinkansenu je tak klidná, že byste na ní mohli hrát kuličky a ani byste se u toho moc nehádali.

Ovšem suverénně nejlepčejším prostředkem vskutku hromadné dopravy jsou kola, normální bicykly. Teda spíš nenormální.

Typickej bicykl pro přepravu osob a zboží vypadá nějak takhle:
Prosím upřete laskavě svojí pozornost na několik základních vlastností, bez kterých by se v Japánu kolo snad ani neprodalo:

1. Košík o objemu aspoň třicet litrů.
2. Sedlo vždy proklatě nízko.
3. Stojánek, nejčastěji jako ten na červeném kole vlevo, který se při jízdě sklopí směrem dozadu a chrání bicyklistu před nájezdy neopatrných kolegů při dopravní zácpě. Zácpy bicyklů jsou stejně na denním pořádku jako zácpy ve vlaku či na silnicích.

Na kole se jezdí pochopitelně pouze po chodníku, jak jinak, protože bezpečnost především. Na hlavě se nosí přilby, ale nikoliv cyklistické, ale takové ty plastové blembláky, co používáme na stavbách.

Že sedlo má zůstat proklatě nízko a posed má být extrémně nepohodlný instruuje i tento piktogram na chodníku.

Z Toyota city zdraví reportér Zelené vlny.