Sobota

Co se to vlastně dělo dneska? Jo, dneska byla docela sranda. Začla už tím, že jsem šel na snídani. Tam stála stará pani a něco se mě ptala. Ukazovala přitom na prstech 1 .. 2 .. 3? Pochopil jsem, že se ptá, kolik nás bude u snídaně, nuž odvětil jsem, že jeden. Poté mi vysvětlila, co si mám kde vzít jako salát a pití a pak odspěchala do kuchyně. Když se vrátila, přinesla mi jeden kousek toustu. No, nejenom ten, ještě spoustu dalších ňamek jak vidno z fotky, ale docvaklo mi, že správná odpověď byla "tři a víc, pani!" :-)

 

Po snídani jsme s Izumim konečně dostihli Martina Palcra, kterej sice přilít z Německa už včera, aby nám pomoh s technickou stránkou prezentace (a přihřál si vlastní obchodní polívčičku, protože dělá pro firmu, která prodává tyhle věci), ale kvůli časovému posunu (jetlagu) byl včera tak dokonale tuhej, že se mu nedalo dovolat a Izumka měl o něj starost.

 

Odjeli jsme taxíkem do exhibiční haly Toyota. Tam krátce nato dorazili borci z Toyota Europe a rukou společnou a nerozlučnou jsme pospojovali počítače, televize, prachové senzory, teplotní senzory, senzory na měření vlhkosti a dokonce malýho robota. Jo a eště plakáty velký jako dveře. Vypadalo to tam nějak takto:

 

Odpoledne, když jsme to měli všechno hotový a říkali si Hm, co asi bude dál?, dorazil na generální zkoušku pan Tomoyama, což je jeden z top pěti lidí v celý Toyotě. Naštěstí jsme byli připravení, vysvětlil jsem mu celou problematiku během asi minuty a půl a sklidil poměrně velké uznání od zbytku mančaftu. Pak sme to eště probírali u večeře a jestli si dobře vzpomínám, konklůžn bylo, že se mi to dobře vysvětluje, protože o tom nevím lautr nic. :-D

 

Když mluvím o večeři, ta byla zábavná hned ze dvou důvodů. Zaprvé TME borci trpěli jetlagem a účast vzdali až na jednoho (Fujiwaru), takže místo v sedmi jsme večeřeli ve čtyřech. Zadruhé, skoro bych si tipnul, že když to Tachiro rezervoval, řekl "jídlo neobjednávejte, oni si vyberou něco z menu". Ale očividně personál restaurace to pochopil jako "uvařte jim celé menu", takže tam začli valit salát, pak nějaký vepřový dobrůtky postudenu, pak sme si sami na stole uvařili vepřový šabu-šabu (pozorní čtenáři si vzpomenou reporty z 2005, kde tento výmysl mongolských válečníků popisuju šířeji), rybí nákyp, pak plněné taštičky gyoza, předtím vastně eště masový kuličky v sójovým mlíce. Když už jsme nemohli, dorazilo eště výborný rizoto se sejrem, pekelně pepřený, a nakonci domácí pudink. Protože restaurace byla buklá pro sedm, měl jsem pudinky dva, uf tyjo.

Když o tom tak přemejšlím, další konklůžn u večeře (po dalším pivku) bylo, že je špatný soustředit se jenom na business a nevyužít příležitosti poznat trochu japonské kultury a historie, takže se zejtra chystám na vejlet do Kjóta. Už jenom dostat se tam a zpátky bez úhony považuju za velkou výzvu, tak mi držte palce. Taky tam vemu Martinův (Fromů) dřevěný geocoin, protože myslím, že tady v Toyota city by moh shnít pěkně dlouho, než by si ho někdo z kešky vyzvedl. Izuma se k vejletu nepřidá, bo jde kupovat pračku.

Tak čau a dobrou.