Pyplačka je tady pynkat klávesy... to byla dřina!

Maluju mapu Evropy, abych do ní zakreslil, pro koho všechno provozujem finanční systém. Nějak se mi vybavilo tohle představení S&Š:

S: Dobrý večer. Dovolte, abych se vám představil. Jsem Jonáš. Příjmení jsem ztratil před léty zároveň s legitimací. Za to mám od té doby levnější vizitky.
To jsem rád, že jsem zavítal do Itálie — to byl můj sen. Můj dědeček byl totiž Ital. Nebo Švéd? Teď nevím. Zkrátka — býval námořníkem a na stará kolena se usadil v Tyrolích.
š: A nestýskalo se mu po vodě?
S: Po vodě? Vůbec ne. On pil zásadně rum. Když dopil nějakou hezčí láhev, tak ji nevyhodil. Udělal do ní loď, jestli to znáte. Nadělal si nejdřív ráhna, stěžně, kormidlo, plachty... a potom to všechno pinzetou dopravoval hrdlem do láhve a v láhvi to slepoval.
5: To musela bejt piplačka.
S: Piplačka, to je slabej výraz. To byla šílená dřina, na několik let! A taky to dědečka zahubilo. Jednou dostal k svátku rum v takový krásný láhvi, že prohlásil: Teď vytvořím životní dílo. Sedl si k práci a vstal od toho po dvanácti letech. A to neměl dělat, protože jak vstával, zavadil o stůl, láhev se skutálela a padla na podlahu. Pochopitelně se rozsekala.
Š: A loď taky.
S: Ne. Loď zůstala celá.
Ž: To měl kliku!
S: Měl. Krásnou, mosaznou. A oběsil se na ní, protože by mu nikdo nikdy už neuvěřil, že tu loď dělal dvanáct let v láhvi!

Piplačka to byla, tak si taky nemám na co stěžovat.

Sakra teď mě napadlo, komupa já přiřknul ten Krym? ;-) Jo, dobře to mám...