Sobotu jsem strávil příjemně pracovně. Nejdřív jsem zlikvidoval obsah cardboard roomu, neboli vše co zbylo po nájezdech na Ikeu v minulých týdnech. Zaplaťpámbu už mám zpátky RAVku, takže to bylo jen asi natřikrát. Nejdřív jsem vyrazil do Recyclageparku kde už jsem jednou byl, v jiném městě, ale tentokrát mě vyfakli, že mám občanku z Tervurenu tak si mám najít náš vlastní Recyclagepark. Koukám, že Belgáni jsou co se odpadu týká lehce xenofobičtí. Tervurenský Recyclagepark jsem po troše úsilí, googlování a překládání našel a vesele jezdil sem tam s plným autem kartonů.
Taky jsem si koupil novou hračku moderního muže (vysavač, nic sexuálního ;-)) a během slabé půlhodinky povysával celej barák. Byla to sranda! Vysavač se jmenuje Pro Animal, neboli je určen pro takový zvířata jako jsem já.
Když jsem měl naklizíno, připravil jsem si kolo na plánovaný nedělní rekord na Gordelroute 100+km. V podstatě jsem jen přehodil držák na telefon a pedály vyměnil za nášlapy.
Neděle: (tady budou večer videa, tak vydržte)
Chtěl jsem dát Gordelroute pod čtyři hodiny, ale jak se ukázalo, že i na trekovém, tj. teoreticky rychlejším kole jsem furt dalek tohoto cíle:
Vzdálenost: 107.1 (minule 103.0)
Čas jízdy: 4:42 (minule 4:57)
Průměrná rychlost: 22.7 (minule 20.8)
Čas flákání, natáčení, baštění a obecného zevlování: 16:47 (minule 50:28)
BTW lepší statistiky vám neukážu, bo Runtastic zrušil bez náhrady svůj web, za jehož předplatné jsem vysolil v prosinci asi dvanáct stovek/rok (reklamace nepomohla, nakašlali mi a prachy si nechali, takže už prodlužovat nebudu).
I když jsem si v neděli ráno přispal a vyrazil až v půl sedmé, dojel jsem krásně na oběd, dorazil sobotní tzatziki-brambory-vajíčka a báječně jsem pozevloval u Belmondovic klasiky Muž z Acapulca. Nejlepší šlofík ever.
Večer mě nějak přepadl hlad, asi brambory nejsou dost výdržný palivo, tak jsem si říkal, že se poohlédnu po nějaké těstovince. Doma nic, ale protože bylo do večera času hromada, vyrazil jsem do města tramvajmo.
Tady bych měl udělat důraznou poznámku, že tramvaj (teda konkrétně č. 44, co jezdí k nám do Tervu) není úplně triviální otevřít, nefuní na to žádná intuice, prostě musíte vědět, kde se jí správně dotknout, aby se vám otevřela, heh, lehce lascivně řečeno. Ale myslím, že moje žena to dá na první dotek, je prostě na tyhle věci dobrá. Já jsem musel počkat, až někdo přišel a otevřel, jináč bych se dovnitř nedostal, a to jsem vohmatával celý dveře, dvakrát! Dovedete si představit ty lidi vevnitř, co seděj, smějou se a nepomůžou vám, hajzli.
44kou a následně 8mičkou jsem dorazil do Dominoes Pizza, kde inzerovali těstovny, ale žádný neměli :-(. Spokojil jsem se tedy tradičně s veggie pizzou. Ještě si mě přejmenovali na Janu, ušáci.
Pak už jen park, pizza na klíně a pohoda jazz.
Zpátky v Tervu mě chytila mlsná, to se po jídle stává, tak jsem zapad do "nonstopáče" na pumpě v sousedství a studoval nabízené zmrzky.
Nebyl až tak dobrej, kdybych si bejval koupil sorbet za stejný prachy a půlku ho vyhodil, možná by to bylo lepší (finančne stejný, ale zas já jsem vychovanej nic nevyhazovat :-)).
Dneska mám tradičně v práci v autě komplet outfit na běh domů a následně po zítřejší dopravě do práce (zvažuju běh-kolo) i outfit na den další pracovní. Snad do mi toho zas něco nevleze.
Žádné komentáře:
Okomentovat