My jsme tedy měli letět v neděli ráno. Dorazili jsme na letiště vcelku včas, vrátili jsme pronajatýho Golfa (prima, prostě Das Auto, jak říká pan Heršálek od Louda Auto) a šli si odbavit bágly. Bágly nám příjemnej pán odbavil a hned nám řek, že let bude mít aspoň 1.5h zpoždění. Prima tedy, čas na snídani s dědou a babičkou. Pak došla informace, že let je zrušený, ale my jsme si natolik užívali snídani a společnost, že jsme zareagovali docela pozdě.
Ponaučení: když zrušej let, vyražte hned.
Bo kdo vyrazí hned, chytí ještě místa na letadlech ve stejnej den. Kdo vyrazí pozdě, zkysne v několikahodinové frontě jen proto, aby dostal letenky na další den večer a k tomu voucher do hotelu.
My jsme skončili v Angelos na Smíchově, moc hezké ubytování, dva dvoulůžáky, večeře a snídaně (obojí výtečné).
Tak jsme šli na prochajdu na Petřín. Já plánoval pak ještě kino, novýho Tarantina, ale na Petříně byl takovej hic, že jsme všichni odpadli.
V pondělí ráno jsme chtěli vyrazit cca v 7 hodin, abychom byli včas na letišti na let v 9:50. Vzhledem k mým předchozím dobrým zkušenostem s Uberem jsem předpokládal, že ho prostě objednám a on dorazí za pár minut. A Uber nejel a nejel, dvacet minut, čtyřicet minut... už jsme lehce šíleli. Nakonec dorazil a raketovkou jsme mastili na letiště.
Na letišti fronta na odbavení báglů, bo je společná pro všechny lety u stejných aerolinek (v našem případě Lufthansa), tak jsem po chvilce čekání předběh, bo jinak by nám to fakt ulítlo. Odbavili jsme jen jeden bágl, ve kterém byly drahé šampony co by nám jinak přes security nepustili. A běželi jsme dál. Na security jsme zas předběhli frontu, dost nešťastně, takže přihlížející ochranka nás musela oslovit, co to jako děláme. Eště že ten chlápek neměl u sebe samopal, určitě by ho neváhal použít. Jo jo, čtyři dávky...
Doběhli jsme na gate a tam jsme zjistili, uff, že Lufthansa má taky asi půlhoďku zpoždění, tak jsem si koupil kafe a koukal jsem, jak Marťas paří na mobilu stavění mostů (dobrá hra, doporučuju).
Let s Lufthansou byl samozřejmě s přestupem v Mnichově. Protože jsme letěli pozdě a přeběhnout z terminálu na terminál by bylo dlouhé, už na výstupu z letadla nás perfektně organizovaní němečtí pánové odchytli, nacpali nás do dvou mikrobusů a převezli přímo od letadla k letadlu. Bohužel, dvě dámy jim nějak unikly a tak jsme na ně stejně museli posečkat. Také bohužel samozřejmě nestihli přeložit našeho odbaveného pana Kufra, takže jsme zvesela odlétli na Brusel a pan Kufr se dál poflakoval v Mnichově. To jsem zjistil ale až v Bruselu, když nevyjel na pás.
Ponaučení: když vám nevyjede kufr, musíte okamžitě vyrazit na Reklamace, jinak zkysnete ve frontě podobnejch zoufalců. Já naštěstí měl dobrou intuici a tak jsem byl ve frontě asi třetí. Domluvili jsme se, že kufr přiletí letem ve čtyři odpoledne a že se mi ozvou. Jo, ozvali, asi v šest hodin, že mi kufra dovezou mezi osmou a desátou, což ve finále znamenalo v deset přesně.
No, bylo to zajímavé a bylo toho dost, těším se na tučnou kompenzaci zrušeného letu dle regulí Evropské unie (ó, děkujeme uctivě za tyto dary a vivat EU, teda, až ty prachy dojdou).
V úterý ráno nastal příjezd kamiónu, nastěhovávání a vybalování za pomoci tří borců z Moldávie a Ukrajiny. Ale to vydá na samostatný post. Těch krámů co člověk nahromadí za pár let, tyvo, lepší vyhořet. Nedovedu si vůbec představit, jak to valíme zpět do Lhoty, navíc s tím co už jsme tady pořídili.
Žádné komentáře:
Okomentovat