Mise Brusel, D +2

Fňukání jsem si užil včera a i když by se materiál našel, je potřeba pokračovat na pozitivnější notičku. Ve schránce jsem našel nějakej spam, ale zjevně byl doručen správně, neboť titulek říká PSYCHO La Sante Mentale.

Taky bych chtěl obrázkem potvrdit starou teorii jak prý že poznáte majitele / uživatele iPhonu? Že vám to sám řekne. Potvrzuju, je to tak, je to on. Sice si ještě nijak zvlášť nerozumíme, ale to je jen otázkou času.

Anyway, do práce jsem šel dnes opět inkoknito a to v převleku za pana Blažka. Jak víme, pan Stones byl a stále je po včerejšku a little bit stoned.

Pan Blažek zato vypadá jako někdo, kdo si zaslouží, touží po a potřebuje iPhone, že? Pan Blažek taky vypadá jako někdo, kdo rozumí svý práci a dokáže vytvořit adekvátní přidanou hodnotu, aspoň na úrovni toho iPhonu. Honza Průcha.... not so much.... yet.

Dneska jsme v práci řešili jednoho nejmenovaného borce, jehož schopnosti a zdravé sebevědomí stoupaj rychlejc než je "normální" v Toyota světě. To je situace, kterou jsem už zažil a vím, že tady nelze vyhrát takhle na konci zápasu (je období hodnocení kompetencí, zrovna). Pokud borec to hodnocení přežije, tím chci říct že se neblokne nebo neodejde, možná mě čeká konkrétní úkol na kterej bych si troufal: dotáhnout ho a narovnat rozdíl mezi tím, jak se vidí on popř. jeho přímej šéf vs. jak ho vidí členové moderační komise... kteří mají ostatně ještě postranní zájmy a chtěj hlavně prosadit svoje koně, údajně. No a když se borec blokne nebo odejde... tak jsem s odpuštěním v prdeli. Nejen že nebudu mít tento zajímavej úkol, ale hlavně budu muset dělat jeho práci na kterou, jak jsem se docela ujistil, prostě nemám. Tak držte palce, uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Co dalšího srandovního se dělo? Ciwe měl jsem schůzku se zástupkyní zdravotní pojišťovny. Ti pojišťováci jsou ale úplně stejný všude na světě. Myslel jsem, že je jasný, co chci a co ne, ale přesto se snažila prodat mi všechno možný další. Třeba full dental coverage. Nebo pojištění hospitalizace. Nebo rovnátka pro děti. Po půlhodině jsem odcházel totálně zmatenej, budu si to muset přečíst. Nicméně je jasný, že českej systém zdravotního pojištění je proti belgickýmu výrazně sociálně až bych řek socialisticky orientovanej. A řek bych, že zrovna u zdravotnictví je to celkem dobře. Bod pro ČR.

Jiná zajímavost: už od příletu, kdykoliv jsem někde šel, furt šel někdo proti mě. Až v práci podle šipek namalovanejch na schodech jsem si všim, že v Belgii se chodí vlevo! I na chodníku! Samozřejmě nikde (kromě Toyoty) to není napsaný, je to prostě takovej zvyk, takže si toho člověk hned nevšimne, ale jak začne chodit taky vlevo, docela se mu uleví. Horší je to při chůzi do/ze schodů, kde jsem si za ta léta zvyk nosit věci v levý ruce a držet se zábradlí pravačkou. Teď mám velkej velkej problém. A protože schody si dávám v podstatě každou půlhodinku (sedím v prvním patře ale zasedačky jsou ve všech možnejch jen ne v tom našem patře), je to celkem opruz.

Hm, nic dalšího srandovního už mě nenapadá. K obědu bylo kuře s rejží, svačinu jsme si udělal ale nesněd (nestih), večeře byla ta klobása jak jsem ukazoval včera. 

Řečeno hantýrkou našich synků: Ve škole jsem žádné známky nedostal, ale mám hromadu domácáků. Takže jdu na ně a vy se mějte famfárově. Už se těším na víkend, kdy nebudu muset mít na sobě tu kamufláž. Možná vyrazím k móři.

Jo, furt prší.

Mise Brusel, D +1, fňukací intermezzo

Podle Ženevské konvence, článek 4, odstavec 1, písmeno C, má každý člověk nalézající se mimo svojí rodnou hroudu nárok na 15 minut stěžování si za každých 24 hodin. Tož, dovolte mi vybrat si dneska fňukací čtvrthodinku. Pořadí není podle významu, alébrž je čistě náhodné:

* mám hlad jak sviňa
* prší. Než jsem našel kde jsem ráno zaparkoval auto, zmok mi pan Stones převelice a je celej zkrabatělej, což budu muset eventuelně řešit ale nevím kdy, asi víkend. Prodám to jako  součást průzkumu - čistírna oděvů se nalézá na koordinátech XX / YY.
* dlouhý nehty. Kdo mě znáte, víte, že dlouhý nehty nesnáším. GÁÁÁÁÁ ÁÁÁÁÁ. V kombinaci s hladem smrtelná kombinace. Ale již brzy tomu utrpení bude konec... ;-)
* ciwe zas jsem celej den makal a nic jsem neudělal. Vrší se mi to. Zapomněl jsem si smluvit na zejtra schůzku se zástupcem zdravotní pojišťovny. Zapomněl jsem si zarequestovat refundaci letenky. Někam jsem zašil, pravděpodobně vyhodil, účtenku od sobotního taxíku, takže 40 éček je v háji. Ani pro TPCA jsem toho neudělal moc.
* Alejandro neustále podceňuje přípravu projektu v TPCA, vypadá to, že vůbec nechápe, že když ty nový auta nevoceníme správně, hrozí riziko, že je budem prodávat pod cenou... i když to se vlastně děje u malejch aut skoro furt, tak co. Berme to jako reklamní akci - lidi si koupěj Aygo za dobrou cenu, budou s ním spokojený, v práci je pak povýšej, koupěj si Lanďáka. Nebo Lexusa. Cajk, problem solved.
* Jak píšu, furt mě to opravuje, to je k zbláznění.
* MÁM HLAD!

Nápravná opatření:
Dobře, díky včerejšímu královskému dělení mi zbyla půlka těstovinového salátu, která mi teď zachránila od smrti hladem. I třetí den za sebou je vynikající.... možná že hlad je fakt nejlepší recept. K obědu jsem měl dneska cosi, na co byla podezřele krátká fronta: kroupy, veggie karboš zjevně z brokolice a nějakou zeleninu v tomatě k tomu na straně. Dobrý, ale už v jednu hodinu jsem přemejšlel, jestli není čas na oběd :-). Proto zítra nekompromisní megasváču s sebou, nebo radši dvě. A na večer mám samsink spešl tů - pořádnou sosidž... teda, jenom na fotce, nedívejme se raději dovnitř, totally different story.

V rámci potíže "prší" jsem neudělal nic, v obchoďáku mě kůli hladu vůbec nenapadlo koupit si deštník a teď, když už jsem nasycen, zjišťuji, že jsem si nekoupil ani papír na blbenky, takže příště si zas nevzpomenu a kolotoč se bude opakovat. Na to, že mám koupit stříbrňáka (lepicí pásku na opravu boty) jsem si sice vzpomněl, ale hlady jsem k ní už nedošel, takže mě o víkendu bude zas bota dřít do paty, až se vydám na další průzkumy.

Nemám furt služební telefon, takže si nemůžu udělat poznámku ohledně těch refundací ani do něj, a noťas jsem pro jistotu nechal v práci... snad si nějak vzpomenu. Taky mě napadá, že si musím na přelom května a června naplánovat volno, protože mě z tutoho bytu poženou svinským krokem, ale barák bude komplet prázdnej. Budu mít den na to, abych zajel do Ikey, koupil si aspoň postel a sestavil jí. Prosím prosím prosím ať je v tom víkend.... (pohled do kalendária) juchů je tam, 31.5. je pátek, tož paráda, postel budu moct skládat tři dny. Kdo se hlásí na vejlet do Brusle na 31.5.-2.6., all inklusive (teda kromě letenky, tu si zamázněte sami)?

Teďka jsem toho napsal hromadu o práci a zase smazal a zas napsal něco jinýho a zase smazal, až jsem si uvědomil, že mě fakt vaděj ty dlohý nehty a proto jdu stříhat. A pak odpadnu u posledního dílu seriálu Chlapci a chlapi, kterej je prostě boží úlet a Vejmělková, i když o ní v AHA psali jak je děsně chytrá a vzdělaná, prostě neumí hrát. A to je na tom to skvělý. Nebo jak tam všichni maj problémy a jak se domluvěj, že je budou řešit společně ale nakonec to skončí tím že je neřešej a jen na sebe vzájemně řvou... nadmíru inspirativní, to zkusím taky.

Tož brum, brum brum, o čem se zdá mevědům.... dobrou všichni, moc na vás myslím.

Mise Brusel, D - day, vylodění na Avenue du Bourget

Dnešní mise byla naplánovaná a provedená do puntíčku.

Ráno budíček 0700, osobní hyjena & převlek za pana Stonese (panu Stonesovi byla ráno zima, potřeboval by ještě pana Trenčkota). Z důvodu zimy zvolen náhradní způsob přepravy a to busem číslo 65 do stanice Permeke (to se dobře pamatuje, protože Brekeke). Včera jsem nakoupil nějaký lupení na MHD ale ouha, v tom busu nebylo žádný děrovátko na ně. Jenom takový terče, ke kterejm spolucestující přikládali svoje lítačky (plastový karty). Řidič mě ignoroval, tak jsem mu chtěl demonstrovat, že asi ten papírovej lístek nemůžu jen tak přiblížit k tomu terči ale kua voila, když jsem to udělal, terč pípnul zeleně jako že dobrý. Tož kua asi to není jen tak obyč papír. No a být za vola aspoň jedno denně je můj nový cíl.

Ze stanice Brekeke zpožděnou trambajzí na Avenue du Bourget a akorát 5 minut před domluveným setkáním s novým šéfem Markem z Oceli (Marc VanSteelandt).

Uf pak byla spousta pracovní agendy; shodou okolností dorazil to TMY taky borec z Toyota Saus Afrikaaa, mon, jehož práce bude ustanovit korporátní IT v nově budované SausAfrické spojené Toyotě. Pro něj je připravená řada takových seminářů, ke kterým jsem se lidově řečeno přisral a dozvěděl se spoustu neužitečnejch blbostí a asi dvě nebo tři zajímavosti.

Ráno a dál mezi seminářema mě můj kolega (předchůdce) Alejandro představil asi stopadesáti lidem. Dal jsem si za cíl zapamatovat si aspoň těch pět přímých podřízených, ale radši si je pro dobrou paměť zapíšu: Antoinette (hubená pani středního věku, hrozně plachá), Loredana (pani mladšího středního věku, vypadá docela komunikativní), Lieve (pani neurčitého věku, protivná jak noc ale uvidíme), Andrei co řídí HR systémy (prima kluk, říkal, že už jsme se viděli, kdyby nebyl tak zmaštěnej, řek bych, že je gay jak vyšitej, ale co já vím). A pak eště jeden borec, eh myslím že Axel, ten pracuje na smlouvu, říkal mi u kafomatu "sir", tak jsem mu taky říkal "sir" a pak sme se tomu zasmáli. Díky tomu "sirování" na mě dělal dojem trochu vlezdovítekam, ale to byl asi jenom nervozní.

Ostatních sto čtyřicet pět lidí jsem rovnou z hlavy vypustil, jen Diega, ředitele z accounting and finance, toho si budu pamatovat, protože došel k nám dolů, že prej je pomalej finanční systém a Alejandro mu řek, že to je v tuhle roční dobu normální. K mému nesmírnému údivu to Diega uklidnilo a zas vodešel, ale ciwe, tady je kua prostor na zlepšení (už vidím, jak mě nebudou mít moji lidičky rádi, až vod nich budu chtít, aby se takovejm situacím věnovali nebo lépe aby jim předcházeli).
Aktualizace D +1: poprosil jsem Ervína, kterého už znám z 2015 a teďka sedí naproti mě, aby se na ten problém kouk. A voila, Ervín to rozštíp! Teda, nejspíš, objevil nesprávné a blbě dokumentované nastavení cache u databáze. A vypadalo to, že má radost, že to někoho zajímá. Tož super! A teďka mám já domácí úkol pořádně to prodat, hm.

No, okolo šesté hodiny, když už byli v kanceláři jenom kluci indický (ti makaj zjevně furt), jsem to taky zapích. Vzal jsem si od vrátnejch klíče od vyvoněné RAVky (hybrid, kůže, fšechno f elektrice, hmmmm) jen abych zjistil, že chybí karta na benzín, že RAVka má měkký kola, že je zácpa, že mi telefon s navigací zapad mezi sedadlo a středovou konzoli a že nevím, kudy domů. Na ty měkký kola se budu muset eště kouknout, až dopášu tenhle raport.

Mimochodem, vrátní maj zjevně smysl pro humor a protože Jan jim přišlo příliš ordinérní, překřtili mě na Yankoviče.

Díky parkování v podzemní garáži jsem taky objevil Laundry room neboli prádelnu, takže v nějakém příštím postu vám budu moct představit kompletní sadu kamarádů, kteří mi mojí bruslící misi ulehčují. I když někteří z nich, konkrétně lednička a varná konvice, jsou pěkný svině. Leč o tom později, teď jsme dovečeřel a jdu foukat ty kola.

Mise Brusel, D -1

Noc v zákopu proběhla spokojeně, nejprve jsem myslel, že slyším dělostřeleckou palbu, ale pak jsem si uvědomil, že to jen chrápu protože báb pldej doc.

Budíček v ééééh okolo 0700 toho novýho času, ranní hyjena a poklidit tu ten bordel, co mi tu zřejmě někdo musel v noci udělat ;-). Pak snídaně: čajík a toustík s marmoškou. Jen jeden, jak se ukázalo, byla to chyba.

Cíl dnešního průzkumu bylo zjistit logistické výzvědné informace pro zítřejší ranní zrychlený přesun z Th. De Cuyperstráát na Avenue Du Bourget, neboli Bourgetlááááán. Letem vrány je to asi 4 kilometry a nabízí se plížením plazením vpřed, trochu z kopce do kopce, slabá hodinka. Nebo v převleku proniknout do davu a zvolit MHDčko. Protože budu inkognito (opět mám volbu, můžu být pan Hugo Boss, nebo pan Blažek, nebo pan Stones. asi zvolím Stonese)

přemýšlím, jak se dostat na Avenue du Bourget čistej a MHDčku se vyhnout. Vypadá to, že moje nové bojové vozidlo bude tato zelená motorizovaná terénní obrněná kolobrnda:

Válej se tu po městě

a když máte na kreditce love, můžete se zvesela svézt. Uvidíme, jestli stejnej nápad nebude mít ráno hromada lidí no a kdyžtak to prostě dojdu.

Po příhodu z průzkumu jsem už šilhal hlady. Naštěstí mě kpt. Dáda naučila recept na těstovinový salát ("uvaříš těstoviny a smícháš se zeleninou, když do toho prdneš dost majonézy, bude to dobrý"), tak jsem roztopil polní kuchyň a po zásluze si nacpal břich.

Další úkoly pro dnešní den jsou pochopit jak funguje MHD (coby záložní plán) a vokouknout základnu ženistů viz mapka hýr.

Takže se jistě ještě uvidíme. Uslyšíme? Učteme se!

Papa a piště komenti.

Mise Brusel, D -2 aktualizace.

Včerejší zápis končil úspěšným příjezdem do konspiračního bytu na ulici Théodore De Cuyper. Tady se to kvůli zmatení nepřítele píše buďto "Rue Théodore De Cuyper", nebo "Th. De Cuyperstraat", a každej si může vybrat. Milí lidé, otevření a demokratičtí.

V čem už tak otevření nejsou jsou majetky, konkrétně pozemky. Skoro všechno je někým vlastněný. Jdu si a říkám si hele hezkej parčík, tam by se zevlovalo. A prd ho, je to něčí a tomu se zrovna nechce vás tam nechat hrát si.

Někdy si to radši oplotí, i když je to prostě jenom houští.

Ale co je vrchol, když na ty plochy nepustí ani postižený psy, konkrétně takový, co přišli ve válce o nohu nebo o hlavu.

Bojovali sakra i za tebe, ty parchante!

Výše uvedené fotky jsou z průzkumu provedeného v D -2 odpoledne nejprve směrem na jih (1 km, shopping mall, jen hadry a parfémy a zas hadry) a pak naopak směrem na sever (1 km, juchů hypermarket). Z průzkumné výpravy se stal kořistnický nájezd, přinesl jsem mimo jiné bačkůrky. I když mi z nich nejpomalejší pokladní na celém světě sundala ten bezpečnostní chip, zůstaly spojené ocelovým lankem a byla docela výzva dostat je od sebe a nemuset po bytě chodit jako americký trestanec jen krok-sun-hop.

Mise Brusel, D -2

Z deníku vojína.

Dnešní průzkomně-logistická mise začala ostrým budíčkem v 0400 (ou-fór-handrid) hodin. Kapitán Dáda mě doprovodila inkognito neoznačeným vozidlem na vojenské letiště. Odtud jsem vzlétl turbovrtulovým strojem ATR 72, kterému se v našem vojenském slangu říká "stará pixla, co nikdy nedoletí do cíle" a který slouží již 95 let naší bojové peruti. Dnes byl maskován insigniemi ČSA pro zmatení nepřítele.

Kvůli radarům jsme leteli nízko. 

Viditelnost byla dobrá.

Po asi dvouhodinovém letu, při kterém jsem se občerstvil dehydrogenovanou vojenskou stravou, zbylou ještě z okupace Japonska ve druhé válce,

zavelel kapitán letadla k výskoku. Podle mapy a orientačních bodů jsme byli již daleko za frontovou linií.

Po dopadu jsem sehnal svojí výzbroj a výstroj a našel svojí spojku, plešatého týpka v autě maskovaném jako taxi, přesně podle instrukcí rozvědky. Nechtěl jsem vědět, jak se jmenuje, a ani on nechtěl vědět, jak se jmenuju já. Když vás nepřátelé mučí, neprozradíte to co nevíte, že? Ale i tak jsem spojce příliš nevěřil a proto jsem se nechal dovézt k prvnímu konspiračnímu bytu, tam pomocí indicií rozlouskl bezpečnostní schránku, 

z ní jsem vybral klíče a přesunul jsem se do druhého konspiračního bytu, kde mám rozkaz setrvat a čekat na další instrukce. Je možné, že to nějaký čas potrvá a proto je potřeba postarat se především o základní proviant. V přestrojení za domorodce jsem navštívil zdejší Armu a dovybavil se vším, co už letadlo neuneslo.

Kvůli bojové pohotovosti jsem zatím neroztopil polní kuchyni, zůstávám jen u instantní vojenské stravy. Ke zostření smyslů luštím primitivní hlavolam, který mi před misí předal des. David od ženistů.

Povedlo se mi rozlousknout kombinaci už po pár hodinách, kvůli utajení si však postup zatím ponechám pro sebe. Hlavolam obsahuje nezbytné rezervní finanční zdroje v lokální měně.

Teď je 1200 hodin, z mise se hlásí vojín Mladík.

Uběhl další rok

Google photos mi dělá takovýhle hezký sestřihy. Vypadá to, že se ten minulej rok docela poved.