V noci celkem krize, nemoh jsem spát ale nevím proč. Srdce bilo pravidelně a hodně výrazně, řek bych dokonce nahlas. Tak jsem si čet Sirotčinec pro podivuhodné děti; dobrá knížka.
Ráno tlak i tep vzorný. Po změření jsem eště seděl a čet a zamotala se mi hlava, docela víc než jen běžný "nejistý krok".
Pak prochajda s Dádou v pomalejším tempu než obvykle, musel jsem se soustředit na dýchání, protože jako by to bez mých pokynů samo nedejchalo. Dvakrát divně zabolelo na hrudníku, snažil jsem se to ignorovat.
Zajímalo by mě převelice, jestli jsem fakt nemocnej nebo jenom blázen. Asi vod každýho trošku. Abysme to konečně rozštípli, ta nejistota mě drtí nejvíc.
Teď sedím v práci a zas je mi fajn; dám si sváču, obligátní vejce na tvrdo se spoustou potravinářského barviva. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat