jak víte, letos jsme vzali Krizi na výlet do Raxů. Raxy, neboli Raxalpe, jsou vápencové hory jihozápadně od Vídně, z pohledu Alp je to východní část. Přestože jsem si nedělal poznámky, zkusím vyprávět chrono- nelogicky a ještě napřeskáčku.
Tak samozřejmě, dorazili jsme. Dorazili jsme do horského hostince Mamauwiese, kterýmu tradičně nemůžu přijít na jméno, ale udělal jsem si mnemotechnickou pomůcku a říkám mu Mama Auvajs. Kdybyste chtěli vidět, jaký máme počasí na Mama Auvajs, tož je tu webkamera.
Bydlíme v apartmánu. Apartmán mě několika aspekty příjemně překvapuje a několika mě vážně sere. Začnem těma sravejma:
DEBILNÍ PERLÁTOR, DUH!
Abyste rozuměli: ve veliké koupelně, kde by se dalo tančit, je maličké umyvadlo (duh poprvé). Umyvadlo má kohoutek a v něm je věcička známá jako perlátor, prostě nástavec, kterej má dělat proud vody snesitelný. Tenhle je debilní, jinak to nemůžu říct, protože vlastně celej kohoutek ucpává a nechává jen asi osm čůrků vody, které ovšem stříkají pod velkým tlakem. Takže když si chcete umejt a opláchnout ruce, buď vám teče tak malý objem vody, že se nedaj opláchnout, nebo vám stříká tak velkej tlak, že je všude kolem nacákáno... a ruce furt nemáte opláchlé. V kombinaci se zbytečně malým umyvadlem je to vražda. Řeším to tak, že si chodím mýt ruce do sprchy, ta je víceméně normální. Nejdřív jsem chtěl perlátor odšroubovat, ale nenašel jsem nic vhodnýho. Bod vhodný zapamatování: příště nářadí s sebou, nedělám si srandu.
ACH, ZA SEDMERO HORAMI A SEDMERO LESY
Poloha našeho Berggasthofu je sice krásně na kopci, s výhledem a všechno, ale vedou sem tři cesty: krátká terénní brutální, krátká terénní zavřená a dlouhá terénní. První, ta brutální, vede do města Puchberg (ha ha, zas tak to tam nesmrdí, puch vyvážejí pravidelně na kopec stejného jména, takže pokud zrovna návštěvníci neprdí, lze s velkou mírou prohlásit, že Puchberg je puch-free town.) Do Puchbergu jsem se dneska odhodlal autem, o tom povím dále, a zjistil jsem, že cesta je tak prudká a tak offroadová, že jí RAVka zdolá jen směrem dolů. Druhá cesta sem, také krátká a terénní, je zavřená s nicneříkajícím zdůvodněním Umleitung. Dodnes jsem to respektoval, ale dneska ráno (opět vysvětlím pozdějc) jsem jí zkusil vyjet. A už chápu, proč je zavřená: je to offroad, i když né takový krpál jako cesta první, furt s ní měla RAVka co dělat. Takže ve finále jezdíme třetí cestou, Umlajtovou, která se sice dá, leč musí se to objíždět nejen dokola, ale i dolů a nahorů. Povrch tvoří štěrk a písek, vytváří takzvanou pistu, prostě vlnovatej plech, po kterým když jedete, musssííííttteee drrržžžeeeett jazzzyyyykyyyy zzzaaa zzzuuubbbyyyyyyyy. Zkusím najít video z palubní kamery, abyste měli představu.
A teď ty veselejší věci: apartmán je obrovský, slušně vybavená kuchyň, chybí mi jen sikovky na odmontování perlátoru :-D. Taky je tu skvělá postel, široká přes dvě časový pásma a s dvěma matracema, takže si vzájemně nelezem na území toho druhýho. Je to úleva po těch irskejch dvoupostelích. Pak je tu telka velká skoro jak ta postel, i když ta je nám fuk, protože na ní nekoukáme. A sprcha je cajk, Tak co víc si přát. Díky absenci závěsů v noci vidím na hvězdy, jsou jich fůry, to víte, příplatková výbava.
Teď nějaký apartmánový fotky - jalovky.
Žádné komentáře:
Okomentovat