Irsko den 8 neděle

Dneska je neděle a jsme přežraný. Proč jsme přežraný? Protože jsme si objednávali večeři hladoví. A proč jsme hladoví? Protože jsme byli na prochajdě.

Dneska ráno se konečně zatáhlo a taky začlo pršet, což byla příležitost vytáhnout ponča a když už jsme je měli na sobě, šli jsme na výlet. Protože široko daleko jediná značená cesta je ta Heritage Way do Tiperéry, popojeli jsme do kopců, nechali auto na parkovišti a napojili se na tu cestu.

Samozřejmě cesta vedla bujnou vegetací jako včera, takže během prvního kiláku jsme měli boty durch a pak už nám dalších čtrnáct kilometrů nevadilo, že nám v nich čvachtá.

Původní plán držet se furt Heritage Way, někam dojít a stopnout auto zpět vzal za své, protože to už jsme dělali včera. Takže jsme z cesty uhnuli a jali se jít do kopce, koukejte jakýho:

 

Musím dát klobouk dolů před všema, nikdo nefňukal a nestěžoval si a všichni jsme krásně ťapali, Brnča vpředu držel tempo, až jsem zlehka nestíhal. Ve vyšší nadmořské výšce už docela lilo a fučelo, ale ponča nás chránila.

Jediná opravdu zajímavá věc z výletu byla, že Martínek hrál se sebou takovou hru že se snažil nešlápnout do žádnýho zvířecího exkrementu, takže když jsme šli přes ovčí louku, všiml jsem si, že zlehka levituje. Viz video

Když jsme dorazili dom, zkoukli jsme druhej poločas, zasmáli se nezodpovědnému francouzskému gólmanovi a pak jsme s Brnčou ještě zajeli pro pizzu. Jak jsme byli hladoví, objednali jsme hned čtyři a né úplně malý. Teď sedíme a děláme uff.

A tím to vlastně pro dnešek končí. Jestli jste doufali v nějaké dobré družství, tož vězte, že jsme už holt dobrá družina, kterou jen tak něco nerozhodí.

Zítra je v plánu čekaut a přesun do finální destinace, prej někde blízko národního parku, tož to se těším. Ale předtím určo budou ještě desítky až stovky hradozámků a zřícených vykopávek.