Procházka k vodopádu byla asi 5km celkem tam i zpět, vlastně takový kolečko. Byla lemovaná rádobyuměním
a taky zajímavými citáty, z nichž některé byly spíš cintáty. Jeden z nich říkal "Najdete mě koupat se v jezírku pod vodopádem." Tož, taky jsem tam hupsnul na Ádu, neb cesta byla špatně přístupná a nebylo riziko, že by se tam někdo další vyskyt.
Pak jsme decentně pojedli z přinesených zásob a přesunuli jsme se do Mountain Ushers Garden na Tree trail. Jsem si myslel, bláhově, že Tree trail bude nějaká adrenalinová cesta v korunách stromů, ale ukázalo se, že to je prostě zahrada, kde si Mountain Ušáci už od začátku minulého století pěstujou stromy z celého světa. Naučili jsme se několik důležitých slovíček:
linden tree = lípa
spruce tree = smrk
fir tree = jedle
pine tree = borovice
maple tree = javor
oak tree = dub
birch tree = bříza
beech tree = dub
a vynalezli i pár dalších, třeba bench tree = lavičkovník. Na snímku Martínek zachycen, jak se po jednom vzácném kusu z druhé poloviny dvacátého století válí bez kouska respektu.
Mě nejvíc zaujal Corkscrew Hazel, což bych doslovně přeložil jako Hajzl Zákeřný, ale ukázalo se, že to je prostě strom, na kterém rostou zátky do vína a který měl svojí nezastupitelnou roli v rozvoji vinařství až do osmdesátých let minulého století, než začli socialističtí vinaři z nouze dělat Sklepmistra v litrovkách s bílým plastovým uzávěrem (ty flašky se pletly s octem, dokonce i poslepu člověk často nepoznal rozdíl) a tímto přínosem světu byl Corkscrew Hajzl zachráněn před vypleněním žíznivými kapitalistickými snoby a jejich chamtivými dodavateli. Viva la revolución! Teďko místo něj můžou pěstovat palmy olejovky.
Další strom byla Čínská nudlová jedle Yum-Yum, která jak vidíte na fotografii napadla našeho Marťasa a ohrožovala na životě, leč naštěstí se vymanil z jejích spárů včas.
A jak to všechno tak dobře vím? U vstupu do Mount Ušák's Garden jsme nefasovali mapičku s cestou a s očíslovanejma stromama, Brnča se jí ujal a jal se nám poskytnout odbornou přednášku. Byla to sranda.
Tady vidíte Brnčose u Lopuchovníku Megalitického. Fotili jsme hlavně ten Lopuchovník, Brnču jsme použili namísto krabičky od sirek.
A protože jsme na vostrově, na konci dne jsme zajeli na pláž trochu se vošplouchnout. Obdivujte zejména Martínkovy celotělové historické plavečky.
Mimochodem, dneska už je středa a taky jsme jeli kolem pláže a já si plavky zapomněl, tak jsem navrhoval, že si půjčím Dády bikiny, ale Brnčos vyhrožoval, že mě vydědí, tak jsem to vzdal a teď mě to mrzí, mohla bejt fakt sranda. Představuju si, jak kluci sedí za pár let u psychoanalytika a popisují tu příhodu a jemu se zablýská v očích a interkomem požádá recepční, aby odvolala všechny další návštěvy, protože tohle povídání se rozhodně protáhne.
Žádné komentáře:
Okomentovat