To byl čtvrtek.
Ráno jsem se byl proběhnout, vynaleznul jsem takovej 7km vokruh a myslel jsem jak jsem drsnej, ale pak mě paní domácí u snídaně utřela, že tady zrovna probíhá akce "5 maratonů za 5 dní". Hm, jiný kraj, jiná měřítka drsnosti.
Dali jsme chodičku po kopcích okolo Glenmalure, to je na hranici vojenského prostoru (ale zrovna se nestřílelo, bohužel).15km po kopcích za bezmála 5 hodin, zakončeno ve skvělém hostinci jídlem, pitím, kafem a dortíkem. Vod pondělka to byl první den, kdy mi bylo dobře a nebolela hlava. Dobře furt je, tož to nezakřikněme.
Navečer jsme nechali děti jejich osudu (připojené na wifinu), sbalili jsme všechno oblečení a jeli do Arklow. Tam je u Tesca takovej stánek, jsou tam dvě pračky a sušička. Pračky obrovský, jedna na 8kg suchýho prádla a druhá na 18kg. Tak jsme nacpali tu větší, šli jsme nakoupit, pak jsme to hodili do sušičky, dojeli pro naftu a voila měli jsme vypráno všechno vyjma toho, co jsme měli na sobě, což bylo dost, protože byla zrovna docela kosa.
V pátek jsme se v slzách rozžehnali s paní domácí, ke které jsme díky jejím snídaním velice přilnuli a i ona k nám, protože nám na rozloučenou upekla mafiny, a vyrazili jsme do vnitrozemí. První zastávka byla v historickém středověkém městě Kilkenny (to oni zabili Kennyho, parchanti), kde na pár metrech čtverečních byla hvězdná kombinace hrad-kostel-katedrála-kostel-opatství-kostel-nákupní středisko. Tam se mi líbilo nejvíc, bo se tam dalo parkovat. Dádě se líbilo všechno. Vítkovi Kulíčkovi by se zas líbila ulice, kde měli jeden barber shop vedle druhýho, bylo jich tam bež přehánění aspoň patnáct. Ceny mírné, obsluha vzorná, děti stříhali už od 9€. My jsme jejich služeb nevyužili, zůstáváme pro tentokrát za hipíky.
Odpolko jsme dorazili do naší finální destinace a to je bed&breakfast na farmě jižně od města Cahir, čtěte kair, né jako já furt ufír, šaltýr, kahýr je dřevěný bohatýr. Vlastně né, eště sme byli na skok v jeskyni, která mě zaujala tím, že jí prováděla mladá Irka, která měla tak fantastickej přízvuk, že jsem na ní moh nechat uši, ačkoliv jsem jí nerozuměl prakticky jediný slovou.
Jo, bed and breakfast na farmě vede taková éterická (rozuměj seriózně máklá) pani tak hmmm pětapadesát+ let, se zasněným pohledem, knírem a ve výloze vystavenými poháry ze soutěží v karate, nejnovější z roku 2005, což není tak dávno. Paní si myslí, že jsme z Chrovatska a nějak se nám nedaří jí to vymluvit. Nejdřív hned na příjezdu jsme si to vysvětlovali, pak jsem jí dal suvenýr z Čech (malou slivovici R. Jelínek) a dneska ráno se zas ptala, jak se těšíme na finále a jaká to bude proti Francii bitka. Hmmmmm. Taky se ptala včera, co chcem k snídani a my řekli že tradiční Irskou snídani jen pro kluky bez vajíček, tak jim dala dvě.
No asi je čas se sbalit, dneska jdem do Tiperéry, it's a long way to go, možná né až tam, protože eště předtím musíme stihnout hrad ve městě Cashel (čtěme všichni kašel) a po "Tiperéry" eště hrad v ufír šaltýr cahýr, kterej sme včera nedali, neb unaveni skončili jsme v pizzerii na dláboši. Jen poznámka k pizzerii, ta byla zajímavá tím, že ačkoliv italská, neměla licenci na prodej alkoholu a vybízela zákoše, aby si nosili vlastní víno (přímo v jídelňáku bylo napsáno B.Y.O. wine při konzumaci nad 15€.) A fakt, každej druhej vstupující měl v ruce flašku, bylo to srandovní.
Do fotek sem přidal fotky a teď musím běžet. Pa.
Žádné komentáře:
Okomentovat