Jak už bylo řečeno, včera jsme jeli na výlet po Ring of Kerry; jedná se v podstatě o road trip. Kromě překrásných výhledek a koupání v móři, jak vidno na fotografiích, mě osobně zaujalo velice vtipné použití dopravních značek omezujících rychlost. A zas tu máme ty drobné rozdíly: v kontinentální Evropě značka omezující rychlost naznačuje, že v následujícím úseku není radno ject rychlejc než kolik říká. Někdy je to proto, že tam prostě číhaj chlupatý s teploměrem, ale většinou je to proto, že stav a povaha vozovky není ku rychlé jízdě přizpůsobená.
V Irsku, konkrétně na Ring of Kerry, je situace zcela opačná. Dopravní značka jako jsou tyto
vás informují, že v podstatě to můžete mastit co umíte, i když je jasný, že na silnici o šíři 1.5 auta, ohraničené v lepším případě bujnou vegetací, v horším kamennými zídkami, stejně víc než na čtyřku půl plynu (šedesát) nepojede nikdo. Navíc každou chvíli se z protisměru vyřítí plnotučnej autobus (maj nařízeno jezdit po Ringu jen jedním směrem, protože dva kousky by se nevyhnuli). Takže zkrátka značka říká, že ať pojedete jak chcete, je to vaše věc. Ale stejně, kdykoliv jsem jí po cestě zahlíd, vždycky jsem se od srdce zasmál. A nekecám, ať se propadnu do západního Německa, viděl jsem i značku 100km/h za kterou probíhala nějaká práce na silnici a ti koumácí prostě tu poslední nulu ve značce zatřeli trochou bílé barvy a hotovo.
Podobný přístup je i k míře alkoholu. V Čechách jak známo nulová tolerance, ale technicky když máte nula celá dva tak se to neřeší protože to může mít zcela jiné důvody než plechovku cideru na posilnění. V ostatních zemích evropy obvykle do nula celá pět. Irsko? Nula vosum! :-) A to je důvod, proč jsem si dneska po zdolání Carrauntoohill 1039m nad mořem moh dát k večeři ten skvělý ležák a těch osm kilometrů dojet, tradičně na čtyřku půl plynu a plně pojištěným automobilem.
Když mluvíme o Carrauntoohill, včera při přípravách jsem byl poněkud nesvůj po přečtení tohoto článku z roku 2008, kde zkušení borci horolezci měli určitý obtíže. Říkal jsem si hmm, s dětma, hmm, bez pořádnejch bot a takový, no, šli jsme to zkusit. Nevím jestli díky dlouhotrvajícímu suchu a taky díky absolutně ideálnímu počasí (chladno ale né kosa, zataženo, lehký vánek) se náš dnešní výstup podobal prochajdě z Pece na Sněžku. Vycházeli jsme asi ze 100 metrů nad mořem, takže ten kilák vertikálně jsme poctivě dali, ale jinak pohoda jazz. Profil tratě je vidět na obrázku, ale hodně mi to blbnulo, tož berme s rezervou:
Chlapci byli neustále o sto vejškovejch metrů před náma, holt jsou namakaný, a my krizáci ve středním věku jsme funěli za nima naším tempem.
Nahoře u kříže jsme posvačili a seběhli dolů, jinou cestou samozřejmě, protože děda Emánek nás učí, že se nemáme vracet :-).
Následovala tradiční hospa. Na snímku Brnča poslouchá, jestli je to jídlo eště moc teplý:
Co jiného na to říct než že je to pakůň.
Na dalším snímku vidíte zleva Kate Kearny's Red Ale (neboli výčepní polotmavé), Kate Kearny's Blond Lager (světlý ležák) a Club Orange, to je taková místní Fanta jenže lepší, s kouskama pomeranče, asi dvěma v každé lahvi. Ale chlapci to milujou, Brnča exnul po dva kusy hned jak nám je přinesli.
Další snímky naleznete v tradičním umístění hned, jak se dososaj z mobilu, což bude podle odhadu aplikace Google Photos, cituji, celá věčnost.
Děkujeme babičce Marcelce za tip ohledně příčiny našich kožních potíží, je to nyní nejpravděpodobnější vyšetřovací varianta. A protože to byl tip jediný, nevyhnutelně byl vylosován jako vítězný a babička získává první cenu.
Teď už musím jít, Dáda mě vyzývá abychom jeli nakoupit na jejich (Dády a Martínka) zítřejší výlet, který bude zajímavý tím, že pojedou lodí bez záchoda na ostrov bez záchoda, občerstvení nebo přístřešku, aby tam vzdorovali počasí, žízni, hladu a potřebě ulevit si po dobu cca 6 hodin, než je kocábka dopraví zase zpět. Hrabě Monte Christo by na takovém ostrově nezůstal déle!
To my s Brnčosem to jaxepatří roztočíme na pevnině!
Žádné komentáře:
Okomentovat